Dlužníkem od dospívání po dnešní splnění oddlužení. Dluhová past očima člověka se zkušeností

Ahojky všem čtenářům změna je možnost,

sdílím tento příspěvek, protože ho vnímám nyní za důležitý ve spojení s nejen moji životní událostí, která nastala včera dne 18.3.2026, ale také cítím, že se velmi dobře hodí k tématu závislosti a účelu tohoto webu.

Co se tedy stalo tento zmíněný den?

Po téměř 5ti a půl letech jsem dostal informaci od svého insolvenčního správce a poté do své datové schránky ohledně splněného oddlužení, o které jsem v roce 2020 žádal a celou dobu plnil. 

Současně v tomto spojení vnímám obrovskou pokoru, kterou již dlouhý čas považuji za důležitou. Pokoru jsem si osvojil již v průběhu léčení v terapeutické komunitě, protože ta mi pomáhá přijímat a čistě jednat k životu, k systémovým věcem i cílům, které mají kratší i delší cestu. 

• A co dále myslím dluhovou pastí a oddlužením?

Zmínil jsem informaci ohledně splnění oddlužení, avšak vnímám nyní za důležité také zmínit, jak jednoduše se člověk může stát dlužníkem. Jednoduché, ale také v průběhu určité fáze života na určitý čas těžko překonatelné. 

Bylo mi tenkrát 18 let, kdy jsem jsem se krátko po dovršení plnoletosti, stal dlužníkem. Tedy v době, kdy jsem žil již 9 let v systémových zařízeních. V zařízeních, které byly někdy přijatelné, jindy méně bezpečné až nebezpečné. V ústavu tehdy nebyl prostor na věnování se finanční inteligenci. 

Někteří odborníci, se kterými jsem se v praxi setkal, tento pojem nemají rádi. Co je vůbec finanční inteligence? Souzní semnou postoj o tzv. zdravém vztahu k penězům, ale i sám ke svým možnostem. Ale tento jev, ten si lidé postupně osvojují během svého života přes vlastní zkušenosti. Někteří lidé dostávají od rodičů již od dětství velké kapesné, a proto si mohou dovolit rozhazovat, jiná skupina lidí musí počítat korunky již jinak a skrze to všechno si osvojují hodnotu peněz. 

Nežli se dostanu k tématu dluhů a insolvence, musím říci, že pro mě hodnota peněz v současné době znamená svoboda. A proč to tak cítím? Vysvětlím níže.

Ale než to vysvětlím, dovolte mi k tomu ještě zmínit jednu událost, které jsem se zúčastnil před dvěma dny, tedy 17.3.2026. Jedná se o konferenci na počest dnu Sociální práce, kde jsem se zúčastnil povídání pracovníka a vysoce postaveného člověka v oblasti dětských ústavů. Hovořil během svého cca 30ti minutového vystoupení o tématu právě vývoji dětí ve výchovných zařízeních. Musím říci, že byť dnes již žiju jiný život a bývám už v komunikaci o drogách a závislosti emočně odpojený, tak toto povídání mnou prošlo. Opět jsem na několik chvil ucítil tu známou bezmoc, kterou jsem v ústavech prožíval, a která ještě dnes stále v přetrvávají v některých chovancích současných ústavů, byť se samozřejmě tyto služby neustále vyvíjejí, a snaží se posouvat směrem od - direktivity a autority k podpoře člověka.

Nicméně, moje podpora tehdy opravdu znamenalo přístup, během kterého mi bylo bráno veškeré rozhodování se o svém světě. Tento přístup jsem před navršením své plnoletosti nevydržel, a utekl na ulici.

• Věděl jsem, co vše toto mé rozhodnutí bude obnášet? 

Netušil jsem všechno. Jako dítě nebo mladý dospívající člověk vedeným pod výchovnými ústavy nad těmito tématy vůbec nepřemýšlíte. Stejně jako jsem netušil ve svém vývoji, že jsem nabytím plnoletosti povinen odvádět sociální a zdravotní pojištění. Žil jsem dlouhý čas mimo systém a s postupným nabíráním průšvihů na základě svých traumat, které jsem opečovával závislostí na drogách, jsem se stával větší a větší dlužník.

Nejen dále z mé trestné činnosti, soudní výlohy, paušály, ale také nezodpovědné půjčky, které vznikaly pod vlivem drog. Vzpomínám si na své tehdejší nastavení své mysli, která mě vedla od prvního prušvihu k dalším, než jsem skončil ve výkonu trestu. A později, když jsem dospěl a vůbec jsem si začal uvědomovat, jaké povinnosti na mě systém vkládá, jsem byl již v zamotaném kolečku dluhů, přičemž prací na hlavní pracovní poměr jsem uhradil část dluhu, ale také mi v tomto kolečku část dluhu v rámci exekucí narostla. Pracovat v tento čas, v době, kdy jsem byl do toho aktivně užívající člověk, bylo velmi demotivační. Situace ohledně dluhů, exekucí a insolvencí jsou stále velké téma pro mnoho lidí, ale také občanskoprávních poraden a dalších služeb.

Slyšel jsem od Martinky přibližně před rokem výstupy z jednoho školení na téma exekuce a insolvence. Mnoho informací a případů, kdy lektorka sdílela životní příběhy lidí s dluhy tam platí pravidlo - část peněz ze svého dluhu exekutorovi zaplatíš, ale další ti naroste. Přesně jako to znám ze svého dřívějšího působení. Východiskem může být tedy insolvence, pro kterou je ale potřeba stát skutečně na svých nohou ve stabilitě, protože šance na insolvenci se nemusí opakovat.

Žít s dluhy není jednoduché, ale také dnes už vím, že v tomto kontextu nemají lidé svázané ruce. Byť byl proces insolvence velmi náročný, opravdu velké díky za to, že taková možnost je. Byť jsem si vědom, že systémy insolvencí se extrémně nevyplatí pro věřitele. 

Na Slovensku, pokud si dobře pamatuji, je systém insolvencí jiný. A taktéž pomůže člověku, který se vlivem životních události dostane do pasti, ze které jde opravdu špatně ven. Na Slovensku jsem slyšel o insolvenci, která je situována na půl roku, přičemž zde je třeba, aby člověk platil určitou vysokou částku peněz. 

Co na insolvenci dále vnímám za dobré, že mě to skutečně naučilo přes různé mé aktivity nad penězi přemýšlet. Prošel jsem i ve spolupráci s Martinkou podnikáním. Některým úplně neúspěšným, jiným lepším. Ale vnímal jsem na sobě, že jsem měl vždycky tendence dělat něco, abych peníze vydělával. I v době před léčením v terapeutické komunitě. Jenže to byly mé kroky ještě doprovázené pervitinem.

Dnes, když si zpětně vše mapuji, musím říci, že jsme s Martinkou vybudovali několik finančních pilířů, ze kterého mám / máme příjem. A to je pro mě odměna. Nejen, ten oficiální papír od soudu o úspěšném oddlužení, ale také skutečnost, že mám dnes více druhu příjmů, které mě baví. 

Už během insolvence se mě lidé často ptali – ty děláš tolik věcí, jak to všechno stíháš? A já přitom stíhal. Činil jsem od všeho něco a zároveň hledal cesty, kudy mi budou mé zdroje fungovat. Je to vlastně úplně stejný princip, jako při hledání zdrojů k abstinenci.

V současné době, co jsem sledoval legislativu insolvencí, že se doba trvání zkrátila na 3 roky, ale zpřísnila se pravidla. Samozřejmě se to posuzuje individuálně. Ať pro to však člověk musí udělat cokoli, znamenají to kroky ke svobodě. Protože jak jsem uvedl na počátku tohoto článku, peníze jsou do jisté míry svoboda. Kdy nemusíš přemýšlet, jaké jídlo či oblečení si koupíš. Zda máš peníze na dárky pro své blízké na Vánoce. Zda můžeš vzít svoji rodinu na výlet. 

A svoboda, to je další pilíř abstinence, který je velmi důležitý pro šťastné bytí. Alespoň z mé vlastní zkušenosti s těmito procesy.

Insolvenci mi pomáhala tehdy před 5ti a půl lety vyřídit Charita Zábřeh. Dá se obrátit na jakoukoli službu od charit, po občanskoprávní poradny, které ti sepíšou návrh zdarma.

Věř mi, stojí to za to.

Autor: Michal Hanzl

Korektura Martina Fousková