O výzkumu

Ahoj, milí čtenáři změny je možnost,

chtěla bych tě na začátek přivítat v této sekci o výzkumu :).

Byť mě někteří z Vás znáte z Michalových článků a příběhů, i přesto si dovolím na začátek tohoto textu sdílet několik informací o své osobě, aby bylo již na počátku zřejmé, jaká je v kontextu změny je možnost moje role.

Jmenuji se Martina Fousková, jsem vystudovaná sociální pracovnice, krizová interventka a psychodynamická koučka. Mé pracovní zkušenosti započaly po ukončení studia v roce 2017, kdy jsem nastoupila na pozici sociální pracovnice do Kontaktního centra věnující se lidem se závislostí na omamných a psychotropních látkách. V rámci svého působení v sociálních službách jsem následně prošla dvěma zmíněnými výcviky, tedy v kompletní krizové intervenci a v psychodynamickém koučování.

V rámci své praxe jsem se poprvé měla šanci setkat se zapojováním člověka se zkušeností se závislostí do práce s klienty v roce 2023. A od té doby se postupně o toto téma osobně i profesně zajímám. Co se stalo ve zmíněném roce 2023? Můj tehdejší kolega si přizval Michala, tedy člověka se zkušeností se závislostí, do spolupráce se svým klientem v rámci psychoterapie, během které klient zvažoval nástup do pobytového léčení v terapeutické komunitě. Přínos vlastní zkušenosti nejen se závislostí, ale také s pobytovým léčení,  byla v rámci psychoterapie již tehdy velmi podnětná. Postupně jsem se i já postupně na Míšu obracela s prosbou o konzultaci některých anonymních příběhů lidí se závislostí, se kterými jsem tehdy jednala. 

Později Michal absolvoval výcvik na recovery koučování a díky praxi v Armádě Spásy Šumperk, dostal možnost se přihlásit do výběrového řízení na pozici aktivizačního pracovníka do sociální služby Armády Spásy Šumperk. Díky paní ředitelce této služby se Armáda Spásy otevřela variantě zaměstnat člověka se zkušeností se závislostí a nám se tímto otevřely možnosti spolupráce. 

Už tehdy jsem v rámci spolupráce měla možnost získávat nové vhledy do spolupráci s lidmi se závislostí. Nejen, že jsem postupně odkládala své mírně zkreslené představy, ale také mi propojení sociální práce a recovery koučování dávalo smysl.

Michalovu činnost jsem přes různé výzvy i limity postupně sledovala a podporovala ho i v publikaci na změně je možnost, kde jsem mu sloužila jako korekce jeho myšlenek, příběhů, nápadů i textů.

Nyní v rámci propojování našich činností nabízíme akreditované školení pro pracovníky v pomáhajících profesích, které jsme vytvořili právě na základě sbírání pozitivních výstupů naší spolupráce, ale také na limitech, se kterými jsme se setkali. A nejen setkali, ale také vzájemně obohatili.

To vše se mi stalo půdou pro rozhodnutí se na práci recovery koučů zaměřit v rámci svého magisterského studia na CMTF UPOL v Olomouci, pro jehož úspěšné ukončení se chystám věnovat svoji diplomovou práci výzkumu spojený práce se zmíněným tématem.

Výzkum, který jsem si nastavila, využívá metodu kvalitativního výzkumu, do kterého zapojím recovery kouče, ale také sociální pracovníky.

Čemu se výzkum věnuje?

Práce recovery koučů a sociálních pracovníků s intrapsychickými faktory k zahájení kroků k abstinenci a jejího udržení při práci se závislými lidmi na drogách

Cílem práce je zjistit, zda recovery koučové a sociální pracovníci pracují s intrapsychickými faktory k zahájení kroků k abstinenci a jejího udržení při práci se závislými lidmi na drogách.

Abych více vysvětlila, kam směřuji cíle svého výzkumu. Skutečnost, že recovery koučování přináší do sociální práce svoji hodnotu, tomu jsem nejen uvěřila, ale také v praxi ověřila. 

Dále byť je ještě téma recovery koučování stále v plenkách, vnímám, že se o něm v mých kruzích víc a víc hovoří. A první výstupy, které jsou zřejmé už nyní, jsou klady i limity, které recovery koučování přináší.

Co už dneska můžete navnímat z práce recovery koučů, je jejich schopnost si získat důvěru i klientů, pro které jsou sociální služby vzdálené. Dále můžete na první pohled vidět, že recovery koučové, peer a celkově lidé se zkušeností se závislostí přináší lidem půdu pro víru, že sociální služby a léčebné programy skutečně fungují.

Leckdy takový člověk může propojovat a vyplňovat místa, kam sociální práce nemá šanci dosáhnout. 

Ve výzkumu v rámci své diplomové práce jsem se rozhodla zaměřit ještě o stupínek hlouběji. Kromě toho, že recovery koučové mohou propojovat a přinášet důvěryhodnost sociálních i léčebných programů, víru i motivaci, tak bych se dále chtěla více hlouběji zaměřit na to, jakým způsobem jejich vlastní zkušenost se závislostí v současné době ve své pozici pracuje s intrapsychickými faktory k zahájení kroku k abstinenci a jejího udržení.

Sama ve své praxi jsem se xkrát setkala se situací, kdy lidé racionálně a prakticky vnímali svoji závislost, chtěli udělat něco jinak, ale jednoduše řečeno to prostě ještě nešlo. V sociální práci tuto křižovatku vnímám jako takový předstupeň možné změny, kdy zahajuji drobné motivační pohovory a nechávám klienta ještě prožívat svůj život do doby, nežli snad přijde doba, kdy překlene to, co mu bránilo reálnou změnu udělat. Pokud se tak stane.

A právě v tomto kontextu jsem si xkrát v životě pokládala otázku, jak na to? Co vše může zahrnovat ta bariéra, pro kterou bývají naši klienti velmi dlouhé roky zaseknutí na křižovatce – tedy chci už něco udělat jinak, ale ještě mi to nejde? A i přesto, že se to někdy podaří definovat, jak s tím pracovat z pozice sociální práce? 

Přirozeně Vás může nyní napadnout otázka, že je možné se v této fázi obrátit na možnosti psychoterapie, což je velmi výhodný krok, nicméně v praxi se ukazuje, že ne každý člověk krok k psychoterapii udělá. A tímto zůstává v rukou sociální práce. 

Na výzkum se velmi těším, protože osobně jsem velký zastánce principu recovery koučování a vnímám, že bych ráda ještě více nahlédla do světa recovery koučování.

Co ještě vnímám za důležité zmínit ve spojení s motivací a krocích ke změně, je skutečnost, že nejde vnutit. Při práci s klienty, ať jsou v jakékoli své životní fázi, respektuji jejich vnitřní nastavení a kroky, které ve svém životě činí. 

Na co se ale navíc zaměřuji, je právě ten jev, kdy už chci změnu, ale něco mi brání. 

Často pročítám různé facebookové skupiny, jednu sama spravuji, kde se denně setkávám s dotazy osob blízkých spojené s otázkou – jak pomoci našemu závislému synovi či partnerovi. Pokaždé se v odpovědi vracím k samotnému člověku se závislostí. Veškerá změna je spojena jen s vlastní vnitřní sebeprací. 

Vnímám, že je to pro osoby blízké velmi bolestivé slyšet, že v podstatě nemají v rukou moc něco změnit. Mohou změnit jen svůj náhled a přístup ke konkrétní situaci. 

To ale neznamená, že my jako sociální pracovníci nebo jiní odborníci v pomáhajících profesích máme svázané ruce. Setkáváme se s našimi klienty, denně a běžně. V různých jejich životních fázích změny či obdobích. A v rámci tohoto procesu je třeba určitého jednání, akce. A proto jsem přijala tento svůj vnitřní pocit a otázku jako výzvu, kterou, jak jsem zmínila, jsem vložila do výzkumu diplomové práce.

Tedy, jak recovery koučové se svoji vlastní zkušeností pracují s tou bariérou – intrapsychickými faktory při práci se svými klienty?

Abych více ještě pojmenovala pro lepší srozumitelnost, co zahrnuji pod pojmem intrapsychické faktory. Z odborných publikací najdete různá pojmenování. Já pro své účely diplomové práce jsem otevřena najít jakékoli, které budu na základě odpovědí respondentů schopna analyzovat a pojmenovat.

Faktory, o kterých se můžete dočíst v odborných publikacích jsou spojené s charakteristiky člověka, způsob regulace emocí, sebehodnocení a způsoby zvládání zátěžových situací. Dále to jsou copingové strategie, sebevědomí, pocity bezcennosti, vnitřní stres, citlivost, strach, obavy z odmítnutí a další.

Mým cílem je na základě kvalitativního výzkumu, za využití polostrukturovaných rozhovorů zjistit, jakým způsobem s tímto tématem pracuji lidé se zkušeností se závislostí ve srovnání se sociálními pracovníky.

Co musím nyní určitě podotknout je, že výzkum přistupuje k oběma skupinám s velkým respektem a není jeho cílem jednu skupinu lidí vyzdvihovat a druhou snižovat. Ne. Cílem je dojít k novým zjištěním a datům, která mohou i kdyby malým % do budoucna přispět k propojování těchto skupin v rámci inovativní sociální práce.

V současné době jsem ve fázi kontaktování možných respondentů a čím více se mi jich podaří požádat o účast ve výzkumu, tím lépe. 

Pokud by tento text četl jakýkoli recovery kouč, kterého jsem neoslovila a chtěl by se do výzkumu zapojit, klidně mi napiš nebo zavolej.

Netvrdím, že se jedná o plošný, rozsáhlý, celorepublikový výzkum. Je to výzkum, který budou tvořit výpovědi, fakta a zkušenosti lidí, jejichž hlas má velkou váhu. 

Průběh a výsledky výzkumu budu průběžně sdílet na tomto webu a jsem otevřena jakékoli diskuzi či sdílení.

Užívejte si krásně slunečné dny :)

Autor: Martina Fousková