Můj syn užívá drogy. Můžete mu prosím pomoci nebo ho zavřít do léčebny?

Jmenuji se Michal Hanzl a byl jsem závislý 20 let na tvrdých drogách. Strávil jsem 12 let ve výkonu trestu a nyní již 7 let abstinuji.

Prošel jsem si léčbou v terapeutické komunitě a začal jsem pracovat jako recovery kouč. Recovery kouč je člověk se závislostní minulostí a pracuji nyní se závislými lidmi v sociální službě pro uživatele drog a alkoholu. Současně nabízím poradenství i pro rodinu a osoby blízké, kteří mají někoho závislého a neví si rady.

S podobnými dotazy se setkáváme při práci s rodinnými příslušníky často. Já těmto dotazům rozumím a vždy se stavím s respektem ke každé životní situaci a ke každému dotazu, se kterým přicházíte. Žádný hloupý dotaz neexistuje, proto se nebojte ptát, získávejte informace, vzdělávejte se, jak to nejvíce potřebujete.

V tomto článku vám chci nastínit odpovědi na nejčastější témata a otázky, která trápí rodinu a osoby blízké lidí závislých na drogách a alkoholu.

"Můj syn fetuje, můžete mu prosím pomoci nebo ho zavřít do léčebny?"

"Můj syn chce teď přestat fetovat, je připravený se léčit, ale nástup je možný až za 3 měsíce. To je hrozně dlouhá doba."

Když se nyní zaměřím na první otázku, každý rodič, partnerka, sourozenec či kamarád, uslyší stejnou odpověď a je jedno, zda se ptá v sociální službě, u lékaře, v léčebně, u psychologa či u psychiatra.

"Váš syn musí chtít pomoci." Veškerý začátek pomoci závislému začíná u JÁ CHCI.

S touto informací se opravdu někteří lidé těžko srovnávají. "Jak je možné, že nikdo nepomůže, když se můj syn těma drogama ničí."

Z pozice bývalého uživatele drog a současného pracovníka s drogově a alkoholově závislými na úvod říkám, že opravdu už v dnešní době nelze nikoho bez svolení zavřít do léčebny a donutit se někoho léčit. (Výjimkou jsou lidé s duševním onemocněním či v jiné psychóze, kdy jsou ve svém aktuálním stavu nebezpeční na životě pro sebe či druhé.)

Navážu však na toto téma s dalším doporučením, abych zamezil vašemu pocitu, že jste touto informací pracovníky odbyti.

Když se obrátíte o pomoc na jakoukoli příslušnou službu a máte vedle sebe člověka, který se chce léčit, v České republice je výborný propracovaný systém pomoci oproti jiným státům. Člověk si může vybrat způsob léčby, a to od ambulantní pomoci, při které klient pravidelně dochází do služby, po pobytovou léčbu, při které je klient dobrovolně hospitalizován v psychiatrické léčebně na období 3 – 6 měsíců nebo terapeutické komunitě, ve které je program léčby uzpůsobený na rok. Po ukončení léčby následuje možnost nastoupit do doléčovacího centra na téměř půl roku. (Detailnější informace o léčbách v článku – Léčba závislosti v psychiatrické léčebně vs terapeutické komunitě, který bude brzo zveřejněn.)

Ale CO KDYŽ SE ČLOVĚK LÉČIT NECHCE?

Představím vám ve zkrácené formě reálný příběh a následně na dotaz odpovím:

Máma řeší závislost svého syna. Platí jeho dluhy, nechá ho u sebe bydlet, občas mu dá 200 Kč na cigarety, aby nebyl nervní, když nemá co kouřit. Dá mu za úkol, aby si našel práci, jestli chce u ní ještě bydlet. Syn občas zmizí na týden, následně se na 4 dny vrátí, vyspí se, nají, osprchuje, slíbí své máme vše, co ji na očích vidí.

Následně na pár dní zase zmizí a proces se opakuje. Když později syn opět znovu přistoupí na prosbu své mámy, ať se jde léčit, šťastná maminka zavolá do příslušné služby s prosbou o zajištění léčby. Dostane se jí odpovědi, že bude nejlepší, když dojde syn osobně, aby si mohl popovídat s konkrétním pracovníkem. Z praxe to bývá 50x50, zda syn dojde hned nebo zda si dá ještě několik drogových jízd a dojezdů ve svém pokoji v mama hotelu (v domově své maminky).

Za další čas syn přijde s doprovodem a napůl motivovaný svou mámou, že by nastoupil do léčby. Následně přijde informace od pracovníka, že nástup bude možný nejdříve za 3 měsíce. Synovi bude nabídnuta možnost ambulantního docházení na terapie či poradenství s cílem podpořit a udržet motivaci ke změně a nastoupením do léčby. Syn se vrací s mámou domů, ta je spokojená, že existuje světlo na konci tunelu, za odměnu ještě synovi koupí nové oblečení či mobil, aby měl do léčby všechno a dá mu 200 Kč na cigarety. Syn večer vyrazí ven za svými přáteli a pak se pár dní opět neukáže.

V lepším případě syn na léčbu nastoupí a výsledek se ukáže později, zda se v synovi něco změnilo či ne. V jiném případě syn párkrát na setkání dorazí, ale do léčby nenastoupí.

V těžších případech tento příběh pokračuje agresivním chováním syna, který se probudí po týdenní drogové jízdě, přičemž se maminka dostane do fáze, kdy má ze syna strach a je nucena se sama obrátit o pomoc.

At příběh pokračuje jakkoli, důvodem, proč trvá nástup do léčby okolo 3 měsíců je kapacita míst. Byť, jak jsem zmínil, máme výborný léčebný systém, klient si musí většinou počkat.

"ALE ON JE ZROVNA TEĎKA MOTIVOVANÝ."

Rozumím každému stéblu, kterého se člověk může chytit. Ale v tomto případě vyjde najevo, zda je klient skutečně motivovaný v sobě něco změnit nebo zda je to chvilkové rozhodnutí, když člověk neví, kudy kam. Skutečně motivovaný člověk, připravený na změnu do léčby nastoupí i za 3 měsíce. (Byť mezitím stihne třeba ještě několik feťáckých jízd.) Ze své vlastní zkušenosti mohu říci, že motivace ze strany rodiny, z vnějšího prostředí je pro změnu málo dostačující. (Byť je to to jediné, co jako rodina můžete). Dokud jsem se nedostal na své totální dno, nikdo a nic mi nepomohlo, než jsem opravdu sám začal chtít. A nejen já.

Závěrem chci říci, pokud řešíte podobnou situaci a máte vedle sebe člověka, který vážně nechce, zastavte se a zaměřte pozornost na sebe a své prožívání. Můžete tuto situaci probrat sami se sebou nebo se nebojte obrátit na recovery kouče či jiné odborné pracovníky.

Stanovte si pevné hranice pomoci, kterou nepřekročíte. Můžete pomoci. Je jasné, že nezahodíte lásku ke svému dítěti. ALE má to své ALE. Musíte mít stanovené své hranice, jinak ta pomoc semele vás. Myslete na sebe, uvědomte si svoji hodnotu, sebelásku, ochraňte si svoje bezpečné prostředí a až potom se můžete pustit do úvahy, jakým způsobem budete pomáhat někomu jinému.

Často se nejen maminky dostávají v životě do bodu, kdy zapomenou na sebe a trpí synovi jeho výlevy s myšlenkou, že mu chtějí pomoci. Z lásky mu raději dají peníze, aby nemusel krást.

Tomuto jevu říkám podpora závislosti – byť je nevědomá a myšlena dobře.

Nejvíce pomůžete, když přestanete pomáhat. Když se syn dostane do fáze, že už naseká tolik blbostí, že si o tu pomoc řekne sám. TO JE PŮDA PRO VŠECHNY PRACOVNÍKY A PRO CELKOVÝ SYSTÉM POMOCI, KTERÝ JE, JAK JSEM ZMÍNIL, VELMI KVALITNÍ. Jakmile klient natáhne ruku, pomoc je obratem nabídnuta.

Čím déle bude trvat – pomoc ve formě podpory v závislosti, tím delší čas potrvá, než dojde, k čemu má. Každý má své pomyslné dno jinde.

A další důležitá věc – může to trvat tak dlouho, jak to váš blízký potřebuje. Nemusíte souhlasit s jeho rozhodnutím. Ale můžete pracovat na sobě, abyste tuto situaci zvládali. A na to nemusíte být sami. Nemusíte trpět.

Autor - Michal Hanzl

Korektura - Martina Fousková