Řekl mi, že umřu, když jsem požil heroin. Vzpomínky na moji závislost ve srovnání s dnešními závislostmi.

Zdravím vás milí přátelé,

někteří z vás víte, že mám tendenci své články začínat omáčkou s informacemi o mé osobě, aby každý čtenář věděl již ze začátku, z jakého pohledu a z jaké pozice si dovoluji sdílet své články se závislostní tématikou. Články sepisuji dle své paměti a osobních zkušeností ze života se závislostí.

Jsem abstinující uživatel drog, bývalý gauner a dítě systému. Aktuálně pracuji v sociálních službách a také působím ve své vlastní praxi, kde pracuji s lidmi, jakým jsem byl dříve i já. S uživateli drog. Mimoto pracuji i s lidmi závislými na alkoholu.

VZPOMÍNKA NA DEN, KDY JSEM SLYŠEL, ŽE UMŘU.

Na začátek s vámi sdílím dva důvody, proč jsem toto téma přinesl a jaký má obsah článku spojitost s mojí minulostí a s dnešní dobou.

• Občas mívám takové flashbacky, které se mi spojují s aktuálním mým prožíváním tady a teď. A je mi jasné, že takový pocit znáte také.

Během své abstinence zažívám různé krátké vzpomínky na můj předchozí život. Hezké i ty horší. Říkám si, že je to vlastně pochopitelné. Strávil jsem skoro 25 let na drogách.

Stává se mi, že někdy ucítím ten pach z minulosti. Jak to myslím? Jako příklad uvedu září 2023, když jsem poprvé v životě letěl letadlem na dovolenou do Tuniska. Seděl jsem v letadle u okénka a byť jsem měl neskutečnou radost z něčeho nového, z něčeho, co jsem si nikdy ani nedokázal představit – že poletím letadlem, ucítil jsem závan vzpomínky. Byl to obraz, který mě vrátil zpět do výkonu trestu.

Jak to myslím?

Z malého okénka v letadle jsem sledoval okolí letiště, které bylo ohraničené ostnatým plotem. A v té chvíli mi můj mozek projektoval pohled z okna výkonu trestu na dvůr, který byl ve všech výkonech a všech budovách vězení právě ostnatým drátem ohraničen. Byl to flashback, který mě přiměl vidět a procítit něco, co jsem dříve zažil ve spojitosti s pohledem, který jsem v tom čase reálně viděl. Prostě vzpomínka, kdy jsem si řekl, tyjo. Děkuju, že jsem už svobodný.

Flashbacky jsem zažil vícekrát. Pro někoho může být flashback jen vzpomínka, při které si řeknou, uf,, děkuju, že jsem již jinde, jinému může flashback vyvolat chutě. O chutích jsem psával v jiných článcích. Pocit, že si budete chtít znovu dát, vám může přijít kdykoli. A věřte, že z mé vlastní zkušenosti ani do poslední minuty netušíte, že se to stane.

Nedávno jsem se dále ptal mojí ženy při dlouhé cestě autem, jestli si vzpomene na nejlepší jídlo, které kdy v životě jedla. Po odpovědi jsem dostal tu samou otázku a mě v té chvíli jako první napadlo jídlo z výkonu trestu. Paradoxní viďte? Byť jsem se celý život snažil žít lepší život, abych se do vězení nedostal, stejně mi z tohoto místa ve vzpomínce uvízlo jídlo právě z vězení.

Byť si se ženou umíme uvařit vynikající jídlo, chodíme do restaurací, vyzkoušeli jsme dokonce zakoupit 5ti chodové luxusní menu ve skvělé restauraci nebo jedli uprostřed Říma italské těstoviny s humrem a chobotnicí, stejně jsem pro mé překvapení poprvé při té otázce ucítil pečené vepřové maso uvařené ve sklenici s tukem, který jsem dostal ve výkonu trestu od kuchaře za tetování. Přišlo mi v té chvíli zvláštní, jak můj mozek pracuje a jak silně mi místy umí projektovat vzpomínky do mého současného bytí.

Ve výkonu trestu jsem si přivydělával tetováním. V podstatě jsem se tetovat naučil tam, abych se měl ve výkonu lépe. Ano, ve vězení to bylo zakázané, ale na to se ve věznicích stejně moc nedbá. Během výkonu trestu jsem chodil také do práce, avšak kdo z vás trošku do této sféry vidíte, tak víte, že dostanete z výplaty malou částku peněz, konkrétně 700 Kč, abyste si v kantýně mohli koupit kávu, tabák a jiné věci na celý měsíc. Potřeboval jsem umět něco, čím si přilepším a mohl přežívat lépe.

Tetování. V životě jsem potetoval stovky lidí. Kuchař se mě zeptal, co budu za tu kérku chtít. Odpověděl jsem něco. Bylo mi jedno co. Nechal jsem to na něm v onen den. A právě od něho jsem dostal svoje vynikající výpečky ve sklenici, které se pro mě ten den stalo naprostým štěstím.

Proč o tom všem mluvím?

Nevzpomínám si za svůj život, že bych měl někdy reálné myšlenky na sebevraždu. Ale i přesto jsem se na hraně smrti pohyboval, a to v Holandsku, když jsem chvíli užíval heroin.

Víte, jaký je rozdíl mezi užíváním heroinu a pervitinu?

Abych upřesnil, proč jsem se zaměřil na své flashbacky v tomto článku v kombinaci s heroinem a proč se níže dočtete spojitost s dnešními užívanými látkami mladistvými.

PERVITIN, EMKO, THC, HHC, ÉČKO – jsou stimulační drogy, na které se můžete stát závislí psychicky. Prostě to chcete, potřebujete. Pomáhá to vaší psychice si ulevit a pocítíte za spolupráce s mozkem luxusní pocity štěstí. Ale pokud byste se již dotkli svého dna a zjistili, že to chcete jinak, můžete s nimi z pohledu fyzického těla bezpečně skončit ze dne na den. Abstinenční příznaky jsou vesměs psychické a nejsou ohrožující na životě – pokud se vám však nerozjede psychóza z nějaké namíchané sračky.

Ale ve srovnání s HEROINEM?

Heroin spadá do opiátů, kam můžete dále řadit léky na bolest i například dnešní obávaný KRATOM. Spadá sem i ALKOHOL. (Co se týče kratomu – při užití malého množství vás tato látka nabudí, ale při použití větší dávky má přesně účinek jako opiáty.) Tedy opiáty vás utlumí. A cítíte neskutečnou blaženost až máte skoro pocit, že se roztečete. Konkrétně při heroinu můžete cítit pocity až mateřského obětí. Pocitu, že jste u své matky v lůně. Tu neohraničenou a nekonečnou mateřskou lásku, kterou já jsem do té doby ani z části nepoznal.

Co když chcete přestat s heroinem, pozor i s alkoholem? Zde po delším užívání hrozí abstinenční příznaky, které mohou znamenat v takové intenzitě ohrožení života. A to je důvod, proč je třeba dozoru či lékařské péče, když člověk přestává užívat tyto látky. Jindy hrozí delirium tremens neboli jinými slovy třesoucí šílenství. Jedná se o nejtěžší stádium abstinenčních příznaků, které je velmi nebezpečné. Znám člověka, který se po svém prožitém delíriu učil znovu psát a chodit.

Co s tím heroinem a informací, že umřu?

Po revoluci jsem se rozhodl odjet do Holandska. Neměl jsem v České republice žádné závazky, fetoval jsem a chtěl jsem žít. Žil jsem podle drog. Po příjezdu do Holandska jsem se učil jazyk a postupně zjišťoval, jak tam mohu žít. Žil jsem tam na bytě s ostatními uživateli drog a začal experimentovat namísto pervitinu s heroinem.

Později jsem uslyšel jsem slova staršího známého, který byl sám závislý na heroinu.

Ty bereš heroin? Tak to umřeš!

Musím říci, že byť jsem v tom věku už něco zažil, nechtěl jsem nikdy umřít! Tato věta mě přiměla k rozhodnutí, že heroinu nechám. Nechal jsem toho. DĚKUJU MU DO NEBE.

Víte, jasně, že jsem poté s fetováním nepřestal. Vyměnil jsem jednu závislost za závislost a poté se zase vrátil k té původní. V té době to nešlo úplně bez drog. Neuměl jsem to a jak jsem zmiňoval v jiných článcích, nešlo to v té době ničím nahradit. Potřeboval jsem dávku štěstí, abych mohl žít.

Ale šlo to bez opitátů!

Víte, drog je velké množství. A je skupina lidí, které spíše potěší stimulační droga a je skupina lidí, pro které jsou lepší opiáty. Třetí skupina si dá všechno a je jedno co.

Pracuju v sociálních službách a za rok své práce jsem měl tu čest sdílet povídání se spousty lidmi. A věřte, že závislost umí. Od jednoho staršího klienta, který aktuálně pije, ale má drogovou minulost, jsem slyšel jeho příběhy, které mě sice nepřekvapily, ale přispěly k mé sbírce, co vše je schopen na drogách člověk dělat. Tento klient popisoval, řekl bych až dost teatrální vzpomínky, kdy si s kamarády nakoupili společně pervitin i heroin a experimentovali užíváním kombinací těchto drog v jeden moment. Do jedné ruky mu kamarádi střelili heroin a do druhé pervitin v jeden moment.

Ano, tady se bavíme o velmi rizikovém užívání, byť v té době se to klukům zdálo jako totální bomba. Na jedné straně jsem umřít nechtěl, na straně druhé jsem nechtěl cítit realitu, proto tolik drog, co mnou za celý život prošlo.

• Druhým důvodem, proč sepisuji tento článek je, že mi mé flashbacky, tedy vzpomínky částečně korespondují s dnešní situací mladých lidí, kteří s látkami experimentují.

Sám jsem si dříve ani malinko neměl tendence zjišťovat, co daná látka, kterou užívám, obsahuje. Bylo mi to jedno, protože lidé, mezi kterými jsem vyrůstal a pohyboval se, měli stejný přístup. Bylo důležité mít omámenou mysl a cítit se šťasten.

V dnešní době, přes informace, které se mi dostanou prostřednictvím mé vlastní praxe či praxe mých kolegů vnímám, že jsou na tom dnešní děti v podstatě svým přístupem podobně. Dostává se jim do rukou bájně bezpečná – legální látka například kratom. Dle slov dnešní mládeže můžete vnímat, že je to trend a je to vlastně v pohodě užívat.

Já jsem si to dříve myslel také.

Já ve své minulosti i dnešní některé děti a mládež užívají omamné látky, aniž by nad tím dostatečně zapřemýšleli. Jediným rozdílem je, že já jsem tenkrát užíval drogy nelegální, avšak v dnešní době je konkrétní skupina lidí, která chce a může užívat legálně. A to je skutečně v mých očích problém.

Nedávno se na mě obrátil otec, kterého trápila situace jeho 18ti leté dcery. Dcera přes půl roku prochází velkou osobnostní změnou, kterou otec vnímal, ale netušil proč. Později ji našel v batohu kratom a hhc. Nyní jsou prázdniny a dcera nemá žádné povinnosti. Dle slov táty stále leží doma ve svém pokoji či v obývacím pokoji na gauči a spí. Při běžných rozhovorech například o úklidu si aktuálně všímá, že mu dcera odpovídá omámeným – až dle jeho slov strašně hloupým přízvukem.

Mohl bych tu vyjmenovat tisíce situací a důvodů, proč člověk začne užívat. A do jisté míry ty mladé bytosti chápu, že si tím něco kompenzují. Však jsem to dělal také. Ale co chci víc, chci tímto textem poukázat spíše nyní na ten trend a normálnost, který dnes vládne na školách. Ne na ulici a v drogovém podsvětí, ve které jsem žil po útěku z ústavu, abych už nemusel poslouchat a plnit rozhodnutí lidí, kteří pro mě byli cizí, neměli mě rádi a byl jsem pro ně jen další cizí dítě systému.

V podsvětí je hranice normálnosti posunutá úplně jinde. Tam je normální pošramotit důstojnost člověka výměnou za drogy. V drogovém podsvětí ulice jsem viděl, co je schopen člověk za dávku heroinu udělat. Kleknout si na povel a nechat si mlátit po obličeji penisem někoho cizího. Ale co školy a místa pro mladé lidi, které děti formuje a mělo by být pro ně bezpečným místem? Místem, kde dospívají?

Ne, dnes se bohužel i ve školách a mezi skupinami mladých lidí točí drogy mylně jako trend s pocitem, že je to v pohodě.

Dnes jsou obětí nabídky i děti, vyskytující se v běžném prostředí. Ne jen v rizikovém prostředí ulice a složitých rodinných situací.

A možná proto se mi nabízí otázka, mohu já informacemi pomoci těmto mladým lidem, tak jako tenkrát pomohlo vyjádření, že umřu, mě? Těžko říci, jsme každý naprosto individuální. Ale dělám to.

Píšu články pro svůj web www.zmenajemoznost, účastním se přednášek na školách v rámci projektu ZNOVU SPOLU, kde mohu své zkušenosti a informace o látkách sdílet. Povídám si s dětmi svých známých, kteří se na mě v tomto tématu obracejí. A budu 😊.

Autor: Michal Hanzl

Korektura: Martina Fousková