Trauma a závislost. Závislost a trauma

Jmenuji se Michal Hanzl a byl jsem závislý 20 let na tvrdých drogách. Strávil jsem 12 let ve výkonu trestu a nyní již 7 let abstinuji.

Prošel jsem si léčbou v terapeutické komunitě a začal jsem pracovat jako recovery kouč. Recovery kouč je člověk se závislostní minulostí a pracuji nyní se závislými lidmi v sociální službě pro uživatele drog a alkoholu. Současně nabízím poradenství i pro rodinu a osoby blízké, kteří mají někoho závislého a neví si rady.

Nad tématem závislosti se vždycky zamýšlím z více úhlů pohledů. Jedním z nich je moje mnohaletá prožitá závislostní zkušenost a další jsou postoje a názory odborníků.

Při otázce vzniku závislosti se nechávám inspirovat kanadským lékařem Gáborem Maté. Závislost má mnoho podob. Můžeme se bavit o látkách, které mění stav našeho vědomí a látkách, které stav nemění. V obou případech však látky dodávají člověku pocit štěstí.

Konkrétně se můžeme bavit o alkoholu a drogách – pervitinu, heroinu, marihuaně, kokainu i například dneska společností diskutovaném a velmi nebezpečně užívaném kratomu. Kratom je aktuálně stále legální látka, která je dostupná všem věkovým kategoriím.

Inspiruje mě mnohaletá práce Gábora Matého s lidmi závislými na drogách, protože se ztotožňuji s jeho způsoby práce na základě své zkušenosti se závislostí.

Ve společnosti putuje stále mylná představa, že problém je samotná závislost. Když je člověk závislý, tak má jít do práce, která jeho problém prý vyřeší. Ten závislý je přece hodný kluk s velkým srdcem, je chytrý a má potenciál přestat fetovat, najít si ženskou a fungovat.

Gábor Maté uvádí, že samotná závislost není problém. ZÁVISLOST JE ZPŮSOB, JAK ČLOVĚK REAGUJE NA SKUTEČNÝ PROBLÉM, který se děje uvnitř. Respektive je reakcí na traumatickou situaci. Za závislostí stojí trauma a závislost je reakce na trauma.

Byť je tento způsob vyrovnávání se s těžkými životními situacemi ve společnosti neoblíbený a odsuzovaný, věřte, že je tento způsob pro takového člověka krátkodobě účinný a leckdy jediný fungující. Neznamená to však, že tento způsob podporuji.

Člověk se pak dostává do tzv. kolotoče, kdy reakce na zraňující situaci tvoří další zranění.

Závislost je NEMOC. NE- MOC mít zodpovědnost za svůj život.

A když se nad tím zamýšlím, nemůžeme být vždycky nazlobení na člověka, který je ne-mocný. Není to vždy úplně volba. Je to reakce na trauma.

Trauma může vznikat od raného věku dítěte, které si mohlo projít takovou těžkou situací, kterou nebylo v té době schopno samo emočně zvládnout. Život však běžel a stále běží. A naše traumata nás ovlivňují jak na vědomé, tak nevědomé úrovni.

Jenže, to ten člověk neví. Nebo ví, ale pomůže nám jen vědět, že máme nějaké trauma? Když někoho například odvedla maminka k babičce a k dědovi a už se nikdy nevrátila?

Každá situace působí na naše vědomí a dále je na nás, jakým způsobem ji umíme řešit a jaké pocity u toho zažíváme. Pocity opuštění, samoty, absence lásky, absence sebelásky, ublížení, absence emoční podpory a spoustu dalšího, v nás vyvolávají reakci, a ta vyžaduje způsob jednání.

Jedním ze způsobu jednání máme zmiňované drogy a alkohol. Zároveň se můžeme dále bavit i o cigaretách, jídlu, přejídání, hráčství, nakupování, sexuální aktivity a další.

Ze své zkušenosti s vámi mohu sdílet, co jsem si užíváním drog zalepoval já. Když jsem užíval drogy, měl jsem pocit, že mám všechno. Necítil jsem tolik emoce a neuvědomoval si, že mi něco chybí. Droga mi dodala pocit, že jsem milovaný. Cítil jsem se v tom daném okamžiku šťastný. Cítil jsem se sebevědomý. Cítil jsem se v bezpečí a neohrožený. Tento pocit však vždycky pominul odcházením drog z mého těla.

Později jsem se díky léčebnému procesu v terapeutické komunitě Renarkon učil si své štěstí vytvořit čistou cestou. Tou, která nepomine uplynutím několika hodin. Měl jsem dále prostor si osahat v bezpečném prostředí terapeutů svá traumata. Jak je psáno v úvodu tohoto webu, jsem dítě systému.

Práce s traumatem, závislostí a abstinencí, je celoživotní proces. Přeji každému člověku, který má své vnitřní trápení, aby se nebál požádat o pomoc. Aby se dopracoval k té PO – MOCI. K té moci mít život ve svých rukou.

Za nejdůležitější v tomto procesu pokládám pochopení svých vzorců chování, učení se novým dovednostem, rozhodnutí opustit staré zvyky, a hlavně osobnostní růst, pěstování lásky sám k sobě a pokoru k životu.

Autor - Michal Hanzl

Korektura - Martina Fousková