Udržovat s člověkem/s našim blízkým kontakt během výkonu trestu?

Na našem posledním online webináři, který před pár dny proběhl, jsme s mojí kolegyní , Marťou, narazili v rámci sdílení obsahu na téma spojené s udržováním kontaktu s člověkem ve výkonu trestu, kde jsme se na situaci nahlíželi dvěma úhly pohledů a více zkušenostmi.

Občas na facebookových skupinách věnující se závislostem zaznamenáváme dotazy osob blízkých - partnerek či rodičů, jak moc své blízké ve výkonu trestu podporovat. Zda jim skutečně poslat těch 500 Kč na údajně rozbité rádio spoluvězně nebo zda vůbec na svého milovaného 2 roky čekat. 

Každé naše školení, které vedeme, byť má stejný obsah, stejně je něčím jiné. Jeho dynamiku tvoří nejen dotazy účastníků, ale také naše nastavení - s čím jsme se za poslední čas setkávali. Mnoho příkladů z praxe sdílíme pravidelně, jiné se mění. Nicméně v tomto školení jsme narazili na dva rozdílné úhly pohledů. Z pohledu Marti, jako sociální pracovnice, která strávila mnoho času kontaktem s lidmi ve výkonu trestu, zaznělo, že ve chvíli, kdy má dotyčný člověk prostor někomu zavolat, poradit se, zeptat se, posdílet, tak to přináší lepší půdu pro další budoucí čas. 

Mnoho lidí, kteří mají alespoň jednoho člověka - od osoby blízké nebo sociálního pracovníka, mívá větší tendence plánovat další kroky po výstupu z výkonu trestu. Byť to neznamená spásu celé situace. 

Z mého pohledu, jakožto člověka, který ve výkonu trestu strávil 12 let, vnímám, že ve chvíli, kdy jsem míval kontakt se svými blízkými, často se mi ve výkonu trestu sedělo mnohem hůře, nežli, když jsem skončil sám. A víte proč? Protože ve chvíli, kdy každý den čekáte na dopis, tak se jen bažíte tou chvíli, kdy vám ho bachař donese. Čtete každý řádek a hledáte tam i to, co není. Jediné, co tam hlavně hledáte je, - jsou slova, která váš ujišťují, že vás má váš blízký rád.

Zároveň, později v diskuzi jsme během školení došli dále k tomu, že Marťa na situaci nahlíží z pohledu praktického, kdežto já z pohledu emočního. Z praktického hlediska vnímám, že mi určitě vždycky pomáhalo si s někým mapovat, kam se po výkonu trestu vrátím nebo když jsem dostal šanci jet za dobré chování ke svým blízkým i v rámci výkonu trestu na návštěvu. Bylo skvělé mít venku někoho, kam jsem věděl, že se mohu vrátit nebo kdo mi z venku dopomůže předmluvit například práci. A tedy, souhlasím, že kontakt z této roviny je fajn. 

Avšak z roviny druhé sdílím, že z pohledu emocí jsem byl stále jednou nohou venku a čas strávený ve výkonu trestu byl tímto velmi dlouhý. Čímž nechci říci, že bych raději kontakt neměl. Marťa sama sdílela vyjádření jednoho svého klienta, který ji do telefonu tvrdil, že je chvíli, kdy s ní hovoří alespoň těch 20 minut denně po telefonu, že se cítí skutečně jednou nohou venku. Pro někoho to je lepší, pro mě jako tehdy zamilovaného člověka to bylo velmi náročné. Nezapomenu, kdy jsem si tehdy se svoji tehdejší partnerkou vyměnil za rok téměř 364 dopisů. Každý den jeden. Každý den Vás ten dopis potěší, ale také Váš to ničí. 

Tyto různé vzpomínky a emoce dnes už běžně nežiji. Avšak jsou chvíle, kdy si na to vzpomenu. A to jsou přesně ty chvíle, kdy školím nebo využívám svoji zkušenost v rámci své práce.