Závislý dlužník, jako kdysi já

Dluhy, exekuce a insolvence byly a jsou aktuálním tématem. Jednou nám na školení jedna nejmenovaná lektorka položila otázku, kdy si myslíme, že se člověk stane dlužníkem? 

Pojďme se nad tímto tématem zamyslet a později si odpovědět :-) 

O tomto tématu si dovoluji psát, protože jsem byl více než polovinu života dlužníkem. A také vím, jak jednoduché je se dostat do tzv. finanční pasti. A ve chvíli, kdy to žijete, je skutečně velice náročné získat motivaci nejen k čistějšímu životu, ale také k motivaci docílit čistoty ve formě řešení dluhů. 

Než budu pokračovat v této myšlence, dovolím si sepsat tradiční představení své osoby, abyste měli již od počátku informaci, z jakého titulu si dovoluji sdílet na svém webu změna je možnost. Ti, kteří mě znáte, víte, že jsem abstinující člověk s 20ti letou zkušeností se závislostí. Dále Vás, ke kterým se dostal článek poprvé, vítám.

Své články, edukační materiály, školení i podcasty sdílím na základě své vlastní 20ti leté zkušenosti se závislostí a současně ze své 7mi leté abstinence a pozice recovery kouče. Tedy pracovníka, který aktuálně pracuje s lidmi se závislostí v sociálních službách jako pracovník se zkušeností.

Současně tento úvod bude dále sloužit k cíli tohoto článku, tedy dluhy, exekuce a insolvence, protože tam, v době, kdy jsem začínal s užíváním drog, tam dluhy a exekuce začaly.

Když jsem si procházel svoji tehdejší identitou dítěte systému, které vyrůstalo ve výchovném ústavu, žil jsem, jak se po mě očekávalo. Stejně tak se po mnoha bytůstkách, tedy klientech, očekává i dnes.

Určitě jste několikrát v životě slyšeli kouzelné větičky, jak je velmi jednoduché se do dluhu a dluhové pasti dostat a od jiného zase, že se do takové situace může dostat jedině pitomec.

Povím Vám nyní jednoduchou cestu, jak jsem se do dluhů dostal já, protože je to úzce spojené s tématem tohoto článku. Činím tak pro úkaz, jak moc jednoduché a pro pitomce to je, protože jak se říká, na každém šprochu pravda trochu.

Jak to tedy může začít? Že se člověk dostane do dluhů? Jak jsem již veřejně psával ve svých článcích, vydržel jsem přežívat v ústavu do svých 17ti let a 10ti měsíců, než si mě poprvé v životě mohla vzít na dovolenku moje máma. Tenkrát to bylo něco moc pěkného. Proč? Protože jsem měl šanci na to získat domov. Dokonce jsem od své mámy během pobytu uslyšel, že u ní mohu nadále zůstat, ale to se na základě rozhodnutí ústavu nestalo. Ústav, do kterého jsem v té době spadal, tuto možnost nedovolil a já se musel vrátit ještě na 2 měsíce zpět, než mi bude 18 let zpět.

V článku Změna jména jako symbol očištění najdete pokračování, jak to dále probíhalo. Pokračování však nespadá do tématu tohoto článku, jen jsem chtěl osvětlit více souvislostí s počátkem dluhů a exekucí.

Je to více než jednoduchý dluhový začátek. Po získané informaci, že se musím ještě na 2 měsíce do zmíněného ústavu vrátit, jsem své emoce nezvládnul a utekl do Prahy, kde jsem začal žít na ulici. Jako mladý floutek jsem netušil, že existují nějaké úřady práce a že mám navršením svých 18ti let povinnost odvádět zdravotní a sociální pojištění. Moje cesta po Praze pokračovala do Německa, kde jsem žil samozřejmě na černo. Dlouhý čas jsem se pohyboval naprosto mimo systém a mimo povinnosti, které jsem měl dle systému navršením plnoletosti splňovat.

A byť je to mnoho let, doba je v tomto ohledu stále stejná. Vybavuji si spolupráci s některými mladými lidmi, které jsem poznal v rámci mé praxe. Jedním z nich byl mladý týpeček, který byl krátký čas po opuštění prostor dětského domova. Byť mu bylo tenkrát 18 let, byl stále plný té dětské energie, s absencí informací, co bude v životě dělat dál.

Inu mapoval jsem jeho situaci a navázal spolupráci.

Jakou konkrétně? Mimo mapování celé jeho životní situace došlo k různým nabídkám a samozřejmě k informacím ohledně prvního kroku, který znamenal minimálně evidenci na Úřad práce včetně odpovědí proč. Nojo, zní to tak jednoduše, ale věřte, že mladý člověk, nepolíbený důsledností svých rodičů, který se ocitl v tomto brzkém věku na ulici bezprizorně sám, bez vlivu někoho ,, moudrého,, řeší spoustu jiných věcí, než zodpovědnost ve vztahu k dluhům a státu.

A pojďme to ještě propojit se zkušeností s užíváním omamných látek. V mém případě se tenkrát jednalo o skutečnost, že jsem do svých 18ti let žil, protože jsem musel. A žil jsem tam, kde to prostě bylo dané. Větší výkyvy radosti? Nevzpomínám si, že bych měl nějaký nádherný zážitek, který bych dneska přirovnal k situaci, kdy se těším například na dovolenou do Egypta se svoji ženou. A jak jsem již vícekrát v podcastu i v článcích zmiňoval, když se ke mně poprvé dostal pervitin, při jeho prvním užití jsem se v jednu chvíli rozbrečel, protože se všechno ve mně naprosto rozpustilo. Všechno opuštění a pocit, že jsem sám. Děkoval jsem člověku, který mi pervitin prodal a plakal jsem. Sám dealer mi tehdy podal odpověd ve smyslu - no, aby si toho jednou nelitoval.. Věděl proč.

Nicméně zpět k tématu. Dále mohu zmínit spolupráci s 21 letou slečnou, která sice vyrůstala v České republice v nefunkční rodině, ale později odjela do Německa za prací, kde se seznámila ve fabrice se svým budoucím partnerem. S ním se po sestěhování do jedné domácnosti setkala s domácím násilím v kombinaci s užíváním drog. Tato dívenka se později objevila v prostorách mého pracovního působení, kdy jsem postupně začal zjišťovat okolnosti kolem celé situace. Zjistil jsem, že se nachází v ČR pár dní. Utekla od svého tyrana z Německa a následně tu byla na dva týdny hospitalizovaná v nemocnici. Později se dozvěděla, že dluží na zdravotním pojištění 100 000 Kč, protože v době, kdy byla hospitalizovaná, neměla smlouvu s pojišťovnou v ČR.

Ano, možná teď cítíte nějaké emoce. Možná si říkáte, no jo, tak byla blbá. Nemá být někde s tyranem a fetovat. Nedávno moje žena vedla poradenství s paní, která roky doufá v zázrak, aby její partner přestal užívat drogy. Toleruje mu spoustu výstupů a utrácení peněz. Počali spolu dítě, o které je primárně pečováno právě zmíněnou paní. Během poradenství padla velmi silná věta – víte, kdyby mi tuhle situaci, ve které žiju popisovala moje kamarádka, tak ji řeknu, hej tak jsi hloupá? Okamžitě se na něho vyprdni a vystěhuj ho. Ale, když jsem v té situaci já, já si najednou nezvládám pomoct. Pořád doufám, že se to změní.

Tímto zmíněným nyní poukazuji na to, že ve chvíli, kdy se jedná o situací Vaší a ne někoho jiného, tak na sebe prostě nevidíte tak střízlivě, jako na problémy ostatních. A v těch emocích je skutečně mnohem těžší si zvládnout poradit sám.

Obzvlášť, když se sami potýkáte s prvky, které výrazně podporují vznik závislosti.

Když se posuneme v návaznosti na tyto příběhy dál, já osobně po návratu z Německa a za užívání drog pokračoval v žití mimo systém. A když přišly světlejší dny, i delší časové období, kdy se mi dařilo abstinovat, tak jsem samozřejmě hledal práci. Stejně jako spousta jiných lidí, kteří mají zkušenosti s ulicí, se závislostí, výkony trestů i podsvětím.

Avšak na co narazíte? Netvrdím, že každý do jednoho. Tento text není návod ani statistika. Je to sdílení příběhů, založené na reálných situacích, avšak každý z nás je jedinečný a věřím, že i vy máte svůj příběh a své vlastní zkušenosti. Z mého úhlu pohledu a zkušeností mých i spousty dalších blízkých včetně mých klientů, často nastává situace že i když se skutečně pokoušíte přestat užívat omamné látky, přichází realita…

A realita znamená v jedné části finanční situace. Je jedno, zda se snažíte o abstinenci prostřednictvím léčebného procesu na terapiích či v pobytovém léčení, ale pokaždé dojdete k realitě, kdy zjistíte nebo si uvědomíte, že kromě toho, co jste všechno v životě pokazili, tak máte navíc ještě dluhy na minimálně zdravotní pojišťovně, které se postupně násobí.

Pokuta za jízdenku, lichvářský úvěr v období totálního ovlivnění drogami, poplatky za soud, poplatky na pobyt ve výkonu trestu.. To se sčítá. Dříve, ale dneska je to již naštěstí zrušeno, se setkávali mladí 18ti letí lidé se situací, kdy jim v 18ti letech přišla informace, že za ně rodiče neplatili na městě popelnice. A v 18ti letech se již skutečně stali dlužníci. A to bylo v řádech tisíců.

Tohle není omluva žádného dlužníka. Chci tímto textem nastínit, jak se člověk může na základě absence dovedností a znalostí dostat do dluhu. A když se potká, jak se říká 1+1, kdy jste mladý člověk bez zajištění od rodiny, do toho si nesete na svých zádech opuštění ze strany rodiny, absenci lásky, možná nějakou šikanu či podobné nepříjemnosti, které postupně ústí v umělou záchranu ve formě užívání drog, pak se krásně tímto směrem dostáváte do dluhové pasti.

Nedávno se ke mně dostala informace od mé ženy, která se zúčastnila školení na téma dluhy, exekuce a insolvence, což mě mimoto inspirovalo k napsání tohoto článku. Všichni víme, že postupné experimentování s drogami a nezodpovědný způsob života může místy vést k trestným činnostem. A buď se jako mladý člověk dokážete postavit a vymanit se z onoho kruhu nebo vás vše zmíněné bude postupně sosat a posouvat dál do fáze, kdy se jednou rozhodnete, že nastoupíte do práce na hlavní pracovní poměr. Z mé vlastní zkušenosti existují obě varianty, jak tato cesta může dopadnout:

• Dáte to. A postupně Vám bude z výplaty odcházet část peněz na zaplacení dluhů, které se splácí těžce, ale pokud jich není tolik, tak to jde.
• Práce se pro vás stane naprosto demotivační…

Nejen, že jsem já osobně v životě xkrát zažíval, že mi můj život nedává smysl a že nevím, jak být šťastný. Ale také se pro mě chození do práce do fabriky či jinam stalo něco, co jsem nesnášel. A co víc, neuměl jsem tenkrát pracovat se svými emocemi a reflexemi. Vzpomínám si chvíle, kdy jsem se vážně snažil chodit do práce, splácet své dluhy a žít. Avšak na základě skutečnosti, že jsem nedělal práci, která by mě bavila a navíc, kde jsem se setkával se situacemi, které jsem neuměl v té době řešit, mě vždycky vedly k nástupu na neschopenku nebo ukončení zaměstnání.

Vím a poznal jsem klienty, kteří prochází dnes stejnými situacemi. Vícekrát jsem za spolupráce s jinými organizacemi pomohl sehnal klientovi práci. Připomínal mi moji osobu za dob dospívání.. Ale to jsem si uvědomoval až postupně během naší spolupráce. Z počátku byl plný nadšení, jak moc si přeje práci a nedaří se mu ji sehnat. Ve své pozici současného pracovníka jsem mu k sehnání práce dopomohl. Co se ale dál stalo? Klient se nepohodl po týdnu v zaměstnání s mistrem a první reakce, kterou uměl řešit každé dramatické situace, bylo poslání všech do kytek a útěk.

Jako kdysi já.

Víte, když jednáte nebo pracujete s člověkem, který je na světě sám.., který se ne vždy má o koho opřít.. a který přes ústavy, po nějaké zkušenosti s drogami zkouší umět žít život v naší společnosti, tady se otevírá obrovské spektrum témat, na kterých může dotyčný vyhořet.

Znáte milí čtenáři ten pocit, kdy máte tíhu na srdci nebo těžkou deku na zádech a nevíte, co dál? Možná si říkáte, stejně jako člověk v této situaci.. – tak bych si měl asi najít další práci, ale něco ve vás křičí.

Nejde to a máte pocit, že to nedáte. Protože všude najednou začínáte zakopávat o situace, které ve Vás vyvolávají emoce, se kterými si neumíte poradit. Umíte to jen vztekem, útěkem nebo útokem. A to se samozřejmě nevyplácí.

Co může následovat dál. Alespoň u mě i u dotyčného zmíněného chlapce to tak dopadlo. Skončili jsme oba ve výkonu trestu. Byť já před 30ti lety a on před 2 roky.

A dluhy rostly. Nedávno ke mně přišla informace ze zmíněného školení od mé ženy, která mě přiměla přemýšlet. Informace se týká věznice na Mírově, ale můžeme se na téma nahlížet i více všeobecně. Dříve věznice spolupracovala s organizacemi, které pomáhali pracujícím vězňům odpykávající si dlouhé tresty vyřizovat insolvence, aby člověk po výstupu z výkonu trestu měl šanci se do společnosti lépe zařadit. Lépe zařadit s ohledem na finance a stoupajícími nájmy, energiemi a celkově náklady na živobytí. Avšak dle zmíněných informací je ve zmíněné věznici nyní změna a vedení nechce již s organizacemi věnující se dluhům, exekucím a insolvencím spolupracovat.

Proč, nevíme. Ale co víme je, jaké je to vyjít z výkonu trestu se spousty peněžitých dluhů. Také víme, jaké to je jít do práce, vydělat peníze, které vám obratem zabaví exekutor.

Ano, nyní možná můžete vnímat myšlenky typu, dobře jim tak. Tak nemáte dělat hlouposti a dluhy mít nebudete. Současně však celý text píši s ohledem na posloupnost vznikání dluhů.

Netvrdím, že je jen tato posloupnost. Ano, jsou situace, kdy je člověk opravdu trouba, který si nabere x půjček a velmi nezodpovědně se svým životem a penězi nakládá. Někdy si za to člověk skutečně může sám.

Jindy se do té finanční pasti však dostanete, aniž byste měli prostor si to zvolit. Ono se to někdy děje rychleji, než si to vy sami uvědomíte. A skutečnost, že je nyní věznům ve zmíněné věznici zamezena možnost na insolvenci, byť tam chodí do zaměstnání, je dle mého úsudku opravdu škoda. Protože, jak píši, když vylezete se světa A do světa B například po 3 či 5ti letech odpykávání svého trestu, už tak trvá, než se postupně adaptujete na nový svět. Technologie vždycky šly a stále jdou velmi rychle dopředu. A byť jste sebevíc namotivovaní, že chcete fungovat a sociálně se začlenit, náraz na situaci finanční je skutečně velký.

Když vezmu v potaz reálnou situaci, kdy dokážete překlenout těžký přechod ze světa A do světa B, tak následně po první či druhé přijaté výplatě v práci na hlavní pracovní poměr čelíte zablokování čísla účtu, které vede k tomu, že se ke své výplatě prostě nedostanete. A pokud se nemáte o koho opřít, nemáte z čeho zaplatit ubytovnu či jiné bydlení, protože než si vyřídíte chráněný účet, může čas uběhnout klidně o dva týdny. A zde jsem xkrát narazil, protože najednou nemáte z čeho jíst. Ani jak se dostat do práce.

Toto je reálná posloupnost. A co následuje dále?

Přece v této chvíli, za určitého vnitřního nastavení má člověk bohužel tendence zvolit tu ,,jednodušší cestu,,. Cestu, která reálně jednodušší ale není..

Současně bych ještě chtěl vypíchnout, kdy vnímám, že insolvence je opravdu velmi nevýhodná pro věřitele. A je mi líto, že někteří věřitelé své peníze nedostanou zpět, byť půjčili. Ano, insolvence má své pro i proti. Zároveň, s ohledem na konkrétní situace člověka, je insolvence jediná cesta, jak jednou dokázat opravdu čistě a důstojně žít.

Ale bohužel ne každý člověk má na insolvenci dostatek zdrojů. Tedy práci s potřebným příjmem, zázemí a vnitřní potenciál. A když, tak je to cesta náročná. Stejně jako žít v dluzích, ale díky životu za to, že insolvence existují. I přes omezené podmínky a snížení příjmu říkám: obrovské DĚKUJI.

Překvapila mě nedávno zajímavá informace, která se ke mně dostala, že například na Slovenku, ale i v jiných zemích máte insolvenci nastavenou na 6 měsíců, přičemž dotyčný má povinnost splácet určitou částku předem stanovenou. 

Více k tomu nenapíšu. Posuďte sami, zda to vnímáte jako správné či špatné. :-) 

Asi půl roku zpět jsem dále jednal s klientem, který procházel lapsem. Nejen, že k lapsu přispělo mnoho událostí, ale jedna zmíněná byla i situace s probíhající insolvencí, kdy se mi dotyčný svěřil, jak svázaný se cítí.

Víte, ono žít konkrétní čas v omezení možné je. A žije tak spooousty lidí. A velkou část tvoří matky či otcové samoživitelky, které skutečně čelí velmi složité situaci, když jim chybí partner, který pomůže. Nejen finančně, ale také emočně. A klobouk dolů všem, opravdu.

Dále vnímám, že byť podmínky, za kterých se insolvence dějí nebo ve kterých finančních možnostech žijí některé rodiny, jsou velmi hraniční a člověk opravdu žije od koruny ke koruně..

Takto je to v systému nastavené a takto to je. V životě jsem se naučil respektovat věci, které nejde změnit. A naučil jsem se začít u sebe. A to změnou přístupu a úhlu pohledu. 

- Ve výsledku je vážně skvělé, že existuje šance se z toho všeho dostat. 

A současně, člověk, ať má na účtu jakoukoli částku, se může cítit bohatý či chudý. A ve výsledku stejně rozhoduje vnitřní pocit. Kdo cítí, že má na účtu stále málo peněz nebo jen dvě auta,  je stále chudý..... Než osoba jiná, která má plné bříško, penízky do výplaty v peněžence a spokojená, že má. Ta je bohatá, protože je šťastná. :) 

Na závěr mohu říci, že přeji každému člověku, aby dostal šanci na totální osvobození.

Ne jen od světa drog, ale i postupně k finanční svobodě, protože jít do obchodu a koupit si oblíbené jídlo nebo věc, která vám dělá radost, je krásná svoboda.

Peníze jsou totiž svoboda. Leckdy jsem se setkával s různými postoji lidí, že peníze nejsou všechno. Jindy jsem viděl na facebooku docela hezký obrázek s textem: Doufám, že všichni zbohatnou, protože až tehdy si uvědomí, že peníze nejsou všechno.

Ne, peníze nejsou všechno. Avšak po tom všem, čím jsem si v životě prošel, pro mě peníze symbolizují svobodu.

A svoboda je pro mě nejvíc. Svoboda v rozhodnutí, co budu jíst. Kde budu bydlet. Co si koupím na sebe a kam vezmu svoji ženu na výlet.

A to je to, co člověk chce žít, no ne?

Autor: Michal Hanzl

Spoluautor a korekce: Martina Fousková